Jak moc velcí sobci jste?

Někteří moji čtenáři mě kontaktují s tím, že mají velké problémy s vnímání sebe v souvislosti se sobectvím (sloužím sobě) a obětavostí (sloužím jiným). Chtěli by svůj život žíti více pro jiné, ale zatím je jejich současný život zaměřený na sebe. To často vede k pocitům viny, ale obvykle tento pocit viny sám o sobě nevyprovokuje změnu.

Existuje mnoho myšlenkových proudů, které staví sobectví a obětavost do rozporu, a obvykle favorizují jedno či druhé.

Nejdříve zde máme obětavost. Obětavost vyžaduje “umrtvení sebe sama”. Na ego se hledí jako na něco, co musí být oduševnělé. Abyste dosáhli osvícení, musíte obětovat vlastní touhu a sloužit vyššímu dobru. V mnoha skupinách jsou lidé, kteří se tak chovají obdivováni.

Na druhé straně tu máme sobeckost. Lidé jsou ve své podstatě sobečtí a není důvod pro to, aby jednali proti svým vlastním zájmům. Sobeckost je zakořeněna v našich genech. Jsme vlastně jen Pavlovovy stroje, které jsou poháněny požitky a bolestí. Ti, kdo se zdají, že slouží vyššímu dobru tak dělají jen proto, že jim to poskytuje potěšení, a nebo by cítili bolest, pokud by se tak nechovali.

Myslím, že oba pohledy jsou nefunkční. Zakládají se na předpokladu, že služba jiným (obětavost) a služba sobě (sobeckost) jsou v konfliktu. Ale je tomu skutečně tak?

Kam vás sobeckost jako služba sobě nakonec dovede?

Co se stane, pokud se rozhodnete se plně oddat službě sobě samému? Jaký by byl ten nejsobečtjší život, který si jen dokážete představit? Co je ten největší požitek, který si dokážete představit?

Byli byste jako Hitler a chtěli dobýt svět a mít absolutní moc nade vším a nade všemi? OK, tak si představte, že jste se takovýmto absolutním vládcem stali. Co teď? Co byste s veškerou touto mocí dělali? Pokud byste o ní nemuseli už dále bojovat, velmi pravděpodobně byste se za čas začali nudit.

Pro mnoho lidí je služba sobě svázaná se strachem. Čím více peněz a moci dosáhnete, tím větší strach budete mít, že to můžete ztratit. Hon za větší mocí je nekonečný. Vaše postavení nikdy nebude v bezpečí.

Ale co kdybyste se nějakým způsobem ovládli tuto cestu a dosáhli úplného a absolutního bezpečí? Co byste dělali potom? Co byste dělali, kdybyste neměli strach?

Možná byste se na něčem chtěli podílet… něco změnit… zanechat odkaz. Když už vás nebude motivovat strach o bezpečí, co nastoupí na jejich místo?

Myslím, že honba za službou sobě, když o tom přemýšlíte dostatečně do dálky a představíte si, že jste uspěli na každém kroku, nakonec povede k nějaké formě službě jiným.

K čemu nakonec povede služba jiným?

Ale co když začnete službou jiným? Co když ostatní naprosto nadřadíte sami sobě? Co když toužíte přispět světu tak, jak jen můžete, ať už vás to osobně stojí jakoukoli cenu? Kam vás to nakonec zavede?

Představte si, že jste naprosto uspěli ve službě jiným. Vyléčili jste všechny známé nemoci, zachránili jste životní prostředí, skoncovali jste s chudobou a utrpením a každý se díky vým cítí sebevědomý. Vyřešili jste všechny problémy světa. Nikdo už nepotřebuje vaší pomoc.

Co budete potom dělat? Budete z toho mít radost? Budete chvíli pracovat pro sebe? Nedovede vás to nakonec zpět ke službě sobě samým?

Synergie mezi službou sobě a službou jiným

Jsem si samozřejmě naprosto jistý tím, že nikdo nedokáže v rámci svého života dosáhnout úplně žádného konce služby sobě nebo služby jiným. Vždy tam bude ještě něco na konci každé strany. Ale úvaha takovýmto způsobem ve mě vzbuzuje zvědavost – pokud na konci každé této strany vás povede zpět, co to tedy znamená?

Pro mě to znamená, že služba sobě a služba jiným leží obě na té stejné cestě (podobně jako dobro a zlo v knize dánského filozofa Sørena Kierkegaarda: Čistota srdce aneb chtít jen jedno – pozn. překladatele). Když narazíte na jeden konec, jste na začátku cesty k druhému. Možná jsou služba sobě a služba jiným spjaty ještě více, jako obrovská Moebiova páska.

V biologické rovině mi to dává smysl. Abychom  jako lidé přežili, musí být služba sobě a služba jiným v rovnováze. Kdybychom všechno podřídili službě sobě, nestarali bychom se o děti (krom jiného), a nakonec bychom vymřeli. Kdybychom vše podřídili službe jiným, vůbec bychom se nevěnovali ani našim základním potřebám a pravděpodobně bychom zemřeli na zdravotní selhání.

Abychom mohli maximálně sloužit sobě, musíme alespoň částečně sloužit jiným. Někdy být sobec je ta největší služba společnosti, kterou můžete udělat a naopak.

Pokud chcete sloužit vyššímu cíli, musíte sloužit vlastním potřebám. Musíte se postarat o vlastní zdraví, finanční potřeby, vzdělání atd.

Pokud chcete sloužit vlastním tužbám, musíte se starat o společnost kolem sebe, která vám pomůže uspět. Přinejmenším to můžete dělat pomocí peněz, kdy si koupíte produkt nebo službu od jiných lidí.

Diagnostika problémů souladu

Služba sobě a služba jiným musí být v rovnováze. Nezáleží na tom, jestli si vyberete jednu cestu nebo druhou, obojí musí být v rovnováze. Potřebujete obě.

Ale co dělat v situacích, kdy to jsou v rozporu? Samozřejmě že nepopírám, že takové situace existují. Ale spíše, než byste strávili příliš času zkoumáním, zda si máte vybrat spíše cestu sobeckosti nebo obětování se, zaměřte se na to, aby byly tyto dvě cesty v souladu.

Představte si například, že vaše práce je přástupem téměř zcela služba sobě. Děláte to pro peníze a další benefity, ale vaše práce v žádném myslitelném směru nepřispívá žádnému vyššímu cíli. Vaše firma např. produkuje nezdravé jídlo, takové, které v dlohodobém horizontu škodí lidskému zdraví. Ale firma (a vy) za to dostáváte zaplaceno.

A ve svém volném čase děláte dobrovolnckou práci, věnujete hodně času své rodině a tak dále. Ve svém osobním životě se snažíte více sloužit jiným.

Služba sobě a služba jiným jsou v rozporu, ne v rovnováze.

Jak moc firem jako je takováto znáte? Práce jskou dělají je téměř úplně službou sobě, jen slouží k plnění cílů firmy a investorů, ale potom také trochu podporují společensky prospěšné projekty a tím zašťiťují celou svou existenci. Vnitřně jsou poháněné jednou sadou hodnot (většinou je to chamtivost), zatímco navenek dávají na odiv iné hodnoty (většinou službu).

To je čistá schyzofrenie

Pokud se vy sami nacházíte v situaci jako je tato, pak byste si měli nejdříve ujasnit, kdy sloužíte především sobě a kdy sloužíte jiným. Kde vás až příliš žene touha po vlastním prospěchu na úkor jiných? A kde naopak obětujete příliš a tím si působíte bolest?

Žádný lhaní

Když se většina lidí octne v nevyvážené situaci, snaží se si lhát.

Zkoušejí si službu sobě a službu jiným předefinovat, aby zapadla do jejich současné situace. To když například chamtivostí hnaná firma se snaží navenek vrhat světlo firmy, která tu je pro ostatní. Ale nikdo to nekupuje. Není to nic než kouřová clona a nijak to lidi nemotivuje. Většina výroků společností patřící do Fortune 500 do tohoto schématu plně zapadá. Píší svoje výroky naprosto neuchopitelným jazykem, který neříká nic o podstatě. víc bych jim věřil, kdyby o sobě napsali: “Naším hlavním cílem je rozdrtit konkurenci a udělat z našich investorů nechutné boháče.” Myslím, že by to byl mnohem pravdivější slogan, než jsou ty, které jejich PR oddělení pustí na veřejnost.

To co se stane jednotlivci, když se octne na cestě, kde naprosto slouží sám sobě je, že začne některé svoje sobecké chování racionalizovat. Snaží se v tom co dělají najít to dobré. Když tu práci nebudu dělat já, bude jí dělat někdo jiný.

Nelžete sami sobě, pravdu znáte.

Jak najít cestu, kde služba sobě a služba jiným je v souladu




Není snadné najít cestu, kde jsou služba sobě a služba jiným v souladu. Ale je to možné. Na takové cestě vás chamtivost a služba ženou jedním směrem. I když se budte stále muset potýkat s drobnými rozpory mezi nimi, v širším pohledu jsou v souladu. Uvidíte, že budete schopní sledovat sobecké a společenské cíle a půjdete stále jednou cestou.

Co je ta nejsobečtější cesta kterou se můžete vydat? Myslím, že když tuto otázku dostatečně  z hlubky zodpovíte, zjistíte, že je tato cesta naplněná službou. Co je cesta nejvyšší služby? Není to také cesta lemovaná radostí?

Já jsem dosáhl stropu nesouladu, když jsem měl svůj herní byznys. Část mojí práce byla službou mě samému (jako prodeje a marketing) a další části byly službou druhým (když jsem psal články a koučoval ostatní vývojáře). Ale každá část se zdála oddělená. Buď jsem pracoval pro sebe, nebo pro ostatní. Dokonce jsem se časy, kdy jsem pracoval pro sebe a pro ostatní snažil držet v rovnováze.

Po několika letech, kdy jsem takto fungoval jsem začal pozorovat, že to je celé nesmysl. Rozhodl jsem se, že se vydám novou cestou, kde po většinu času budu dělat práci, která je jak prací pro sebe, tak pro ostatní.

To co chci pro sebe nejvíc je osobní růst. To je moje hnací síla, moje největší služba sobě.

Práce, která je nejvíce orientovaná na službu druhým, je pomáhat ostatním v osobním růstu. Pokud můžu dát někomu novou životní perspektivu nebo ho naučit něco nového, má to potenciál změnit ho na celý život. A potom to můžou využít, aby udělali více práce pro ostatní.

Jasně, to pro mě nebylo příliž těžké představit sipráci, kde já mám svůj koláč a také ho jím. Zjistil jsem, že tam bude úžasná synergie mezi prací na mém vlastním růstu (tužba) a pomocí jiným růst také (služba). Čím více pracuju na svém osobním růstu, tím větší je moje schopnost sloužit. A čím větší moje služba bude, o to víc to bude krmit můj osobní růst.

To je jak jsem si idealizoval, že budou věci fungovat. A teď jdu asi 9 měsíců po této cestě a musím říct, že to tak opravdu funguje.

Například moje rozhodnutí psát tento příspěvek je motivovaný jak službou sobě, tak službou pro ostatní.

Na straně služby druhým, doufám, že tento příspěvek bude ku prospěchu těm, kdo ho čtou. Možná nebude mít žádný, ale možná pomůže spoustě lidí. Také mi tento příspěvek pomůže k vyšší návštěvnosti těchto stránek, což doufám pomůže ještě více lidem. A je tu ještě množství jiného obsahu, který je zdarma, takže je to dostupné široké veřejnosti. Nemám nejmenších pochyb, že tyto webové stránky lidem pomáhají. Kdyždý týden mi o tom někdo napíše. Mnoho čtenářů mi řeklo o tom, jak moc změn zaznamenali a jak moc je výsledky posunuly.

Potom tu máme službu sobě. Psaní článků mi pomáha ujasnit si moje vlastní myšlenky. Díky nim mám zpětnou vazbu, díky které se na věci můžu dívat z různých úhlů. Některé věci můžou lidé zpochybňit. To mi pak může pomoci přehodnotit moje vlastní myšlení, což způsobí můj vlastní růst. Nápady z tohoto blogu také mohu skončit v nějaké knize, přednášce nebo semináři, což znamená, že lidé, kteří toto dnes čtou mi vlastně pomáhají tyto myšlenky testovat. Každý článek také znamená více návštěv, coý znamená více kliků na reklamy (okamžitý příjem) a více přihlášených do emailingu více odběratelů mého RSS kanálu. To znamená větší publikum, které si může časem zakoupit moje produkty – knihy, nahrávky, semináře. To také může znamenat více lidí, kteří si mě budou chtít najmout jako přednášejícího nebo navštíví nějaký můj seminář za 5-10 let. A to konečně znamená větší příjmy, což pro mě zase znamená že semi otevřou nové možnosti k některým zkušenostem. Nové zajímavé zkušenosti pro mě pak znamenají více myšlenek, které můžu sdílet s ostatními, což zase znamená více služby jiným.

Takže to co mě žene je hnáno jak sobectvím, tak službou. Pro mě je to jedna věc. Sloužit jiným je býti sobcem.

Rozuzlení probíhajících konfliktů

Vždy když narazím na rozpor mezi službou sobě a službou jiným, podívám se na věci s odstupem. Snažím se přijít na to, proč se takový rozpor objevil a snažím se ho zprovodit ze světa. Není to snadné, ale cítím, že čím víc to dělám, tím víc je můj život v rovnováze.

Co kdyby mi například nějaká nadnárodní korporace nabídla opravdu velký honorář, abych udělal motivační přednášku pro jejich prodejce? A předpokládejme, že hodnoty takovéto společnosti jsou v naprostém rozporu s mojimi hodnotami, takže tím, že bych jejich prodejcům pomohl více prodat, přispěl bych k většímu problému. Např. by to byla společnost, která so chová opravdu hnusně k životnímu prostředí. To se zdá jako rozpor mezi službou sobě a službou jiným. Vezmu peníze a udělám pro ně tu nejlepší přednášku jaké jsem schopen? Vezmu peníze a dám prodejcům samé špatné rady abych jim více uškodil než pomohl? Odmítnu nabídku?

Vzhledem k mému žebříčku hodnot, toto je jedna ze situací, které se mi můžou dost dobře stát (i přesto, že příklad nahoře jsem trochu přehnal). Nemám žádný zájem pomáhat společnostem, aby vydělali penize špinavým způsobem, bez ohledu na honorář. Zároveň ale chci pomoci lidem, kteří v takovýchto organizacích pracují a korporace každý rok najímají obrovské množství spíkrů, takže to není trh, který bych chtěl úplně odepsat.

Moje rozhodnutí je dávat takové přednášky na taková témata, aby mi to ještě umožnilo něco takového pro některé společnosti uspořádat, aniž bych musel slevit ze svých hodnot. Nebudu mluvit o tom, jak zvýšit prodeje před zaměstnanci společností, které bych nejraději růst neviděl. Ale můžu pro zaměstnance takovýchto společností mluvit o tom, jak žít vědomě, o takových tématech, které mohou zasít semínko změny. To může výrazně omezit počet lidí, kteří by mě chtěli najmout jako spíkra, ale ty extra peníze by mi nestály za mojí čest před sebou.

Když pracujete na něčem, kde je služba sobě a služba jiným v rovnováze, motivace prudce roste. Pracuju teď v takovémto režimu 9 měsíců a nechci přijít ani o jednu ani o druhou součást.

Je pravděpodobné, že se nacházíte ve stavu, kde služba sobě a služba jiným je v rozporu. Možná je to vaše práce, vaše vztahy nebo vaše rodina. Dejte si trochu času a zamyslete se nad tím, jak tyto dvě mocné síly zharmonizovat. Namísto aby ve vás bojovaly jedna s druhou, udělejte to tak, aby vedly obě ke stejnému cíli. Nechte vaše tužby pohánět vaše služby a vaše služby živit vaše tužby. Přijměte a zapojte v sobě jak sobectví, tak obětavost. Naučte se používat jak světlou, tak temnou stránku, které jsou ve vás.

Článek z blogu Steva Pavliny, přeložil Ruben Lang. Zde najdete jeho další články.



Shares 0

Leave a Reply

Your email address will not be published. Required fields are marked *