Osobní rozvoj – pravda a uvědomění

Podcast ze série Steva Pavliny na téma osobního rozvoje. Další podcasty a jejich přepisy najdete zde

Podcast č. 2 – Pravda a uvědomění

Dnes se budeme zabývat a především tím, jak rozumět a přijmout realitu svého života takovou, jaká v současnosti skutečně je. Začněme jedním příběhem.

Když jsem byl dítě, moji rodiče, stejně jako mnozí další rodiče, navozovali dojem, že to je Santa Claus, kdo nám nosí vánoční dárky. Takže když jsem se já se svými sourozenci na Vánoce probudil, u krbu jsme našli krabice s dárky od údajného Santa Clause.

Tak tomu bylo nedlouho předtím, než jsme já a moje mladší sestra zjistili, že nám dárky ve skutečnosti nenosí Santa Claus, ale že jsou to naši rodiče, kteří nám je nosí. Ale, samozřejmě, když jsme s naší doměnkou seznámili naše rodiče, rezolutně to odmítali a snažili se udržet iluzi, že Santa Claus skutečně existuje. A tak jsem se je snažil spolu s mojí sestrou načapat, jak dávají dárky ke krbu, ale vždy jsme zaspali. Až jednoho Vánočního rána jsem se probudil brzy, vzbudil jsem mojí sestru a šli jsme do obývacího pokoje. Mě bylo tehdy asi osm let a mojí sestře šest.

A znovu jsme zjistili, že jdeme pozdě. V obýváku byla úplná tma, bylo asi 5 ráno, ale viděli jsme, že dárky již leží u krbu. Jen o okamžik později vyšla zpoza rohu naše matka, která přinášela ještě nějaké další dárky, a když si mě s mojí sestrou ve tmě všimla, vyděsila se, že málem dostala infarkt.

Ale spolu s mojí sestrou jsme jí konečně dokázali, že víme, že to je ona, kdo předstírá, že je Santa Claus.

Teď asi myslíte, že poučení z tohoto příběhu je nekazit překvapení, ale opak je pravdou. Přece moje sestra a já jsme již znali pravdu o Santa Clausovi, takže my jsme nám nic nekazili, ale naši rodiče nám pravdu skrývali a my jim jen chtěli dokázat, že nás klamou a proto jsme k tomu podnikli potřebné kroky. A jak to teď aplikovat do vašeho života?

Well, v každé oblasti svého života můžete buď vědomě čelit pravdě, nebo naopak tuto pravdu popírat. A pokud setrváváte ve stavu odmítání pravdu, riskujete, že se pravda postaví proti vám. Váš externí svt vám nakonec dokáže, že se mýlíte. V případě mě matky se pravda postavila proti ní. Pravda, že nebyla úspěšná v tom, že se mě a mou sestru snaží přesvědčit o existenci Santa Clause.

Jaká vaše součást může mít z pravdy alespoň malý prospěch? Je to např. vaše zdraví? Vaše vztahy? Vaše kariéra? Vaše finanční situace? Je nějaká část vašeho života kde cítíte, že jste se úplně vyhýbali pravdě? Na kterou část vašeho života se bojíte dlouze a hluboce podívat?

Jiná možnost jak o tomto uvažovat je zeptat se, v jaké části vašeho života nejvíce otálíte? Co odkládáte? Na co se nechcete podívat? Všude kde rozeznáte strach, najdete také odmítání čelit pravdě. Proč? Protože nějaká část vašeho já nechce tu pravdu poznat.

Neříkám, že nevědomost je nějaká super věc, ale někdy je nevědomost přitažlivější než skutečnost, protože pokud něco ignorujete, můžete si dovolit ten luxus mít pochybnosti. Můžete si dovolit tu představu, že věci možná nejsou tak špatné jak asi jsou. Takže pokud nepřijmete pravdu, můžete si dále představovat ten neskutečný rozsah možností, pokud si však uvdomíte pravdu, tak se tento rozsah úvah značně zmenší, že?

Bohužel, jak víme, ignorace problém často ještě zhorší. Nemůžete vyřešit největší problémy vašeho života aniž jim úplně porozumíte. Jak už řekl Albert Einstein „Ty největší problémy které máme nemohou být vyřešeny na stejné úrovni uvědomění, se kterými jsme je vytvořili“.

Ale abyste se mohli posunout na vyšší úroveň vědomí, musíte si být nejprve plně vědomi té úrovně, na které se právě nacházíte. A to znamená, vytáhnout celý ten svinčík na světlo světa, dlouze se na něj zadívat a konečně čelit té objevené pravdě.

Mnoho lidí se vyhýbá podívat se pravdě do tváře, protože cítí, že i kdyby jí rozeznali, stejně s ní nebudou moci nic dělat. A tedy je možná lepší vůbec nevědět. Ovšem opak je pravdou. V průběhu času, čelit pravdě je posilující. Pokud necháte odmítání za sebou, pomůže vám to přejít k činům. Zkalená mysl je velmi demotivující, nepoznání pravdy je demotivující. Avšak jasná mysl, i tváří v tvář okolnostem, na které byste nejraději nemysleli, jasná mysl zná cestu, jak zajistit motivaci.

Takže nejprve je třeba čelit pravdě. Jakmile to uděláte, zjistíte mnohem lépe, jak se svou situací naložit. Ale držte tyto dva kroky odděleně. Když se díváte pravdě do tváře, nedělejte si žádné starosti s tím, jak s ní poté budete nakládat. Čelit pravdě byste nikdy neměli podmiňovat myšlenkou, že poté nebudete vědět, jak s jejími jednotlivými částmi pracovat.

Já jsem například mnoho let pracoval jako herní vývojář. Ačal jsem v tomto oboru pracovat když mi bylo 22. Ale poté co jsem v tomto odvětví pracoval více než 10 let, začal jsem mít dojem, že už mi tato práce nepřináší takové naplnění jako kdysi. Bavil jsem lidi, ale začal jsem mít dojem, že už to pro mě není ono a že by pro mě bylo vhodnější něco jiného. Krátce po mých třicetinách mi začalo být jasné, že nechci celý svůj produktivní život pracovat jako vývojář zabavního softwareu. Popravdě mi bylo čím dál tím víc jasné, že chci pracovat v oblasti osobního rozvoje.

Ale když jsem o tom začal přemýšlet, hned mi přicházelo na mysl, jak bych mohl takovou velkou změnu vůbec zvládnout? To jsou přece dvě úplně rozdílné pracovní směry. Zabýval jsem se přece denně chodem nezávislé herní firmy. A tak protože jsem dopředu nebyl schopen vidět cestu jak toho dosáhnout, a jasně že jsem opět klesl dolů do toho stavu odmítání. Snaži jsem se sám sebe přesvědčit, že moje současná práce je celkem dobrá a je pro mě vlastně to nejlepší. Řekl jsem sám sobě: „Jó, jednou určitě přijde doba, kdy bude tento můj přerod snadnější“. Ale ve skutečnosti jsem se bránil svým pocitům a tak nějak sám sebe stále ohlupoval až jsem i v hlavě zase pracoval jako vývojář.

Ale ve skutečnosti jsem se pouze bránil vlastním pocitům abych dělal to co bych mohl dělat nejlépe jen a pouze proto abych mohl dále pracovat a bylo to pro mě výmluvou abych o tom přemýšlel. Ale tím jsem dělal právě tu klasickou chybu, bránil jsem se pravdě a žil v jejím odmítání, protože jsem neviděl způsob, jak s tím něco udělat. Nakonec jsem přišel na to, že toto byla špatná cesta jak na to. Pouze jsem snižoval svoje uvědomění tím, že jsem klamal sám sebe a namlouval si, že je vše OK.

Až jsem si nakonec připustil, že to není OK. Byl jsem na špatné cestě a i přesto, že jsem neviděl východisko, to samo o sobě nemohlo změnit fakt, že jsem na pro mě špatné cestě. Takže jsem se nacházel v situaci kdy mi bylo jasné, že moje současná životní cesta není pro mě ta správná, jen jsem ještě neviděl, jak to změnit. Alespoň ne tak rychle, jak jsem myslel, že je nutné. Musel jsem sobě tehdy říci: „Toto je pro mě špatné, ale alespoň pro teď pro mě není jiná možnost než pokračovat dál v tom, co dělám.“ – což bylo velmi divné.

Myslím, že máme nějakou vrozenou tendenci vyhýbat se tomu říci si: „Tahle situace je pro mě špatná“ a potom v ní chvíli setrvat, protože nevidíme žádnou alternativu. Představte si kuřáka který řekne: „Ano, já vím, že kouření je pro mě špatné, vím, že mě zabíjí, ale alespoň pro teď nevidím žádnou cestu jak bych s tím mohl přestat, takže v tom budu pokračovat“. Nebo si představte někoho, kdo žije v nefunkčním vztahu, je mu jasné, že ten vztah je třeba ukončit, ale ještě neví, jak to udělat.

Jakých odpovědí se vám ale obvykle v takových situacích dostane? Popření, že? Lidé vám řeknou: „Ne, kouření je OK, však mě nezabíjí“ nebo „já nejsem až tak závislý“ nebo o vztahu řeknou „vždyť ono to není tak zlý“. Zřídkakdy lidé přijmou pravdu a pak pokračují v tom, co je pro ně špatné, když rozeznají, že je pro ně situace špatná. Jen zřídka lidé uznají, že je pro ně jejich situace špatná a pak v těch samých kolejích pokračují, protože ještě nevidí, jak se z toho dostat.

I když se může zdát, že to je stav bezmoci a slabosti, ve skutečnosti je to mnohem lepší pozice, než být ve stavu odmítání. Uvidíte, že pokud přijmete pravdu, i pokud nejste rádi za to co vidíte, pomůže vám to mít mnohem čistější hlavu. Získáte přístup k duševním zdrojům, o kterých jste nikdy nevěděli, že je máte. Konečně začnete myslet čistě. Takže je v pořádku zjistit své slabiny a prozatím jim podléhat. Jen si v takovou chvíli řekněte: “ Vím, že to pro mě není dobré, ale prozatím nemám sílu nebo znalosti, nebo zdroje s tím něco udělat“.

Poté můžete zaměřit vaší energii k tomu, abyste nakonec našli sílu udělat změny které musíte udělat, ať už to je cokoli“. V mém případě změny od podnikání jako herní vývojář, hned jak jsem si připustil pravdu, měl jsem pocit, jako by ze mě spadlo nějaké obrovské závaží a já konečně začal myslet velmi jasně. Nadále jsem dělal nezbytnou práci kterou bylo potřeba udělat, ale v každou chvíli klidu mi bylo jasné, že musím najít cestu, jak dělat něco úplně jiného.

Začal jsem tedy říkat „ne“ věcem, kterým bylo potřeba říci „ne“ a tím jsem si uvolnil nějaký čas a energii, především duševní energii abych mohl začít říkat „ano“ věcem, které by mě posunulz směrem, kterým jsem se chtěl vydat. Poté co jsem získal takto jasnou mysl to už byla jen otázka několika málo měsíců, než jsem si byl schopen představit cestu, jak to celé uskutečnit. A tak celý poslední rok už pracuji pracuju na plný úvazek v této mojí nové kariéře. A byl to ten nejlepší rok mého života. Zdaleka nejlepší.

A začalo to tím, že jsem čelil a přijal pravdu o mé situaci i když se zdálo jednodušší to nedělat. Tak přestaňte předstírat. Nepředstírejte že máte rádi práci kterou rádi nemáte. Nepředstírejte že jste štastní ve vztahu, který vás nenaplňuje. Nepředstírejte že máte dobré zdraví pokud nemáte.

Pokud chcete aby se věci měly lépe, musíte sami se sebou jednat na rovinu a přijmout pravdu. Nic se nezmění, pokud neuděláte nejdříve toto. Ale jakmile se odevzdáte pravdě, můžete konečně začít budovat to, co chcete. Pravda však musí přijít první. Když přijmete pravdu takovou, jaká opravdu je, ať už je jakákoli, budete potom moci dělat lepší rozhodnutí, protože ta st budou zakládat na skutečnosti a ne na nějakém zbožném přání či nevědomosti nebo odmítání.

Přijetí pravdz vám také pomůže projevit iniciativu, energii, nápady a zdroje, které budete pro dosažení potřebovat, protože nebudete už tak moc plýtvat energií, abyste udržovali svůj vlastní klam.

K zjištění pravdy můžete použít dvě metody. Ta první je jednoduché písemné cvičení. Já na to mám svůj sešit, ale pokud žádný nemáte, postačí vám papír a tužka nebo můžete psát na počítači. Takže jak to probíhá.

Projděte každou oblast svého života a já vám dám nyní seznam, kterým se můžete inspirovat a každou tuto oblast krátce popište. Budete odpovídat na otázku „jak si právě teď vedu v této konkrétní oblasti mého života?“ Napište například krátkou odpověď na otázku: „Jak si právě vedu po stránce financí?“ Potom napište krátkou odpoveď na otázku „Jaká je v současnosti moje psychická pohoda?“. Nemusite tomu dávat nějakou zvláštní strukturu či být formální, prostě napište co vám přijde na mysl. Teď, poté co jste napsali krátký text, druhá věc kterou udělejte – každou tuto oblast oznámkujte na stupnici 1-10, kdy jedna znamená, že jste na úplném dně a věci už nemohou být horší a 10 znamená, že tato oblast je v nejlepší formě, jakou si vůbec dokážete představit.

Tedy pokud například známkujete svojí finanční situaci, jedna znamená, že jste hluboce v dluzích či v bankrotu nebo máte velmi malé příjmy. Deset znamená, že jste dosáhli finanční nezávislosti. Poté co dopíšete o oznámkujete každou oblast svého zívota, budete mít lepší přehled o tom, jak se věci mají. Získáte jasný náhled na to, v jakých oblastech vašeho života si vedete dobře a ve kterých zaostáváte. A to vám napomůže se rozhodnout, kde byste měli investovat více času a úsilí a které oblasti pravděpodobně můžet nechat na čas stranou.

Nechte mě vám teď navrhnout seznam několika různých oblastí života a pro vaše ulehčení, tento seznam také najdete v článku, který doprovází tento podcast. Už při jejich poslechu můžete přemýšlet o tom, jakou známku na stupnici 1-10 byste té které oblasti vašeho života dali. Tedy tady jsou:

Číslo 1 je vaše práce: tedy vaše kariéra, zaměstnání nebo podnikání.

Číslo 2 jsou finance: tedy váš příjem, úspory, investice, majetek a dluhy, pokud nějaké máte

Číslo 3 je váš vztah. To co myslím je váš intimní vztah který máte nebo byste chtěli mít. V mém případě to je manželství

Číslo 4 je dům a rodina. Váš život doma a vztahy s dalšími členy rodiny.

Číslo 5 je vaše fizická kondice. To je výživa, sportovní návyky, nemoci a vaše celková životní energie.

Číslo 6 je mentální znalost. To jsou znalosti, vzdělání, talent a zručnost. Učíte se novým vědomostem a rozvíjíte vaše talenty?

Číslo 7 jsou sociální vazby. Vaši přítelé, vaše sociální kušenosti, setkávání s jinými lidmi, členství v klubech a organizacích.

Číslo 8 jsou emoce. Jak se celkově v životě cítíte? Cítíte se pozitivně a optimisticky nebo negativně a pesimisticky? Věnujete dostatečnou pozornost varovným signálům vašich negativních emocí?

Číslo 9 je duchovno. To znamená vaše náboženství, vaše životní filozofie, což zahrnuje naplňování smyslu vašeho života, váši celkovou úroveň jasného myšlení, stejně jako přijmutí vaší existence a uvědomění si svého místa ve vesmíru.

Číslo 10 je váš charakter. Je pro vás charakteristická předvídatelnost v chování? Jste čestní? Odvážní? Soucítíte? Máte smysl pro honor? Jaká je úroveň vaší sebekázně?

Číslo 11 je přispění. Dáváte tomuto světu další hodnotu? Cítíte, že svým životem děláte rozdíl?

Číslo 12 je zábava a dobrodružství. Baví vás váš život? Zažíváte to, co chcete zažívat?

Toto je můj osobní seznam, který jsem v průběhu let tříbil, klidně si ho upravte podle vlastní potřeby. Někteří lidé mají raději kratší seznam a přemýšlí v termínech tělo, duše, srdce, duchovno. Použijte to, co vám vyhovuje nejlépe. Já považuju za přínosné projít tímto procesem asi jedno za tři měsíce, tedy čtyřikrát ročně, to je vše. Cítím, že mi to dává jasný pohled a mohu lépe vyhodnotit, jakým směrem bych měl směřovat svojí energii v následujících třech měsících a myslím, že vám to velmi pomůže i v případě, že to uděláte pouze jednou.

Druhý způsob, jak vnést do svého života více pravdy je požádat o názor jiné lidi.

Zeptejte se například přítele kterému věříte, ať vám řekne svůj názor na vaše manželství. Nebo ještě lépe, zeptejte se vašeho partnera, jak vnímá váš vztah. Zeptejte se vašich dětí, jak si vedete jako rodič. Když se zeptám své dcery Emily: „Řekni mi, jak bych pro tebe mohl být lepším tátou?“ její odpovědi jsou často úsměvné, ale jsou také velmi osvětlující. Zeptejte se vašeho šéfa nebo spolupracovníka na to, jak si podle nich vedete v práci nebo jak vidí vaše další pracovní možnosti. Zeptejte se jich, kde vidí vaše zásadní silné a slabé stránky. Můžete se také zeptat profesionálů, jako finančního poradce nebo lékaře, pokud chcete získat lepší náhled na vaší finanční situaci nebo vaše zdraví.

Když se ptáte dalších lidí, můžete je také ještě požádat o radu. Jedna z nejlepších otázek, kterou se můžete zeptat je: „Co bys dělal na mém místě?“ A to v souvislosti s konkrétní částí vašeho života. Můžete se tedy vašeho blízkého přitele zeptat: „Co bys dělal na mém místě, kdyby jsí byl ve stejné finanční situaci jako jsem já?“ nebo „Co by jsi dělal, kdybys byl v podobném vztahu jako jsem já?“

To samozřejmě vyžaduje odvahu se ptát na takové otázky, ale může vám to pomoci dostat se k jádru věci a začít čelit pravdě, kterou byste jinak odmítali. A mnoho lidí je polichoceno, když se ptáte na jejich názor, speciálně pokud cítí, že se o jejich názor opravdově zajímáte.

Druzí lidé často vidí věci, které my sami vidět nedokážeme. Často si toho všímám, když přednáším. Když mi další řečníci říkají svůj názor na můj vlastní projev, upozorní mě na věci, kterých jsem si vůbec nebyl vědom. Jako např. nevědomky brát propisku ze stolu a poté jí žmoulat mezi prsty, zatímco mluvím. Využijte tedy výhod těchto dvou způsobů. Písemného cvičení a pak požádejte o názor dalších lidí. Oni vám pomohou pozvednout vědomí o vašich bílých místech, a poté se můžete rozhodnout, co s nimi uděláte. Čelit pravdě vaše uvědomění posiluje, utěk od pravdy vaše uvědomění naopak oslabuje.

Jedna z nejodvážnějších věcí které můžete udělat a jedna z věcí která vám významně pomůže ve vašem osobním růstu je prostě a jen čelit pravdě o svém životě, jaký právě teď skutečně je.

Přijměte skutečnost toho, kde právě teď jste.

Rád bych tento podcast zakončil ještě jedním vánočním příběhem.

Nejen že moje matka předstírala to, že je Santa Claus, ale dělala také vánoční nákupy dávno před Vánocemi. Často jsme stavěli vánoční stromeček o víkendu po dni díkůvzdání a potom moje máma zabalila vánoční dárky pro rodinu a položila je pod stromeček. Jenže jako dítě to pro mě bylo utrpení dívat se na ty dárky jak tam prostě leží několit týdnů, aniž bych mohl byť jedinný rozbalit. Takže jednoho roku, když mi bylo asi 11 nebo 12 jsem dostal nápad rozbalit dárky předem. A když zrovna nikdo nebyl v okolí, vzal jsem jeden dárek z pod stromečku, zmizel s ním ve svém pokoji a s pomocí kapesního nožíku jsem ho velmi opatrně otevřel. Potom, co jsem dárek viděl, znovu jsem balící papír přelepil novou izolepou a vrátil ho na své původní místo pod stromkem. Pak jsem to opakoval tak dlouho, až jsem znal všechny moje dárky. Myslím, že je zbytečné říkat, že trpělivost nikdy nebyla mojí silnou stránkou.

Teď si asi říkáte, že jsem přišel o překvapení. Ale tak tomu vůbec nebylo, jen jsem prostě měl své překvapení dříve a né později. A další měsíc pro mě byl dokonce lepší, protože už jsem si dovedl představit všechny ty dárky, které dostanu. Nemusel jsem v nic doufat nebo odhadovat, protože už jsem znal pravdu. A protože rád znám pravdu dopředu, pokračoval jsem v tomto mém odhalovacím obřadu po několik dalších let, než jsem z toho nakonec vyrostl.

Myslím, že můj otec zjistil, co dělám, protože když jsem byl teenager, dal mi jednou vánoční dárek zabalený v ostnatém drátu. Vážně, nedělám si srandu. Řeknu vám, máma z toho vůbec nebyla nadšená. Já bych samozřejmě pomocí štípaček byl schopen ten dárek otevřít, jenže musel jsem počkat do vánoc, protože jsem nevěděl, jak bych mohl dárek znovu zabalit tak, aby vypadal, že nikdy nebyl otevřený. S vašimi dětmi to nezkoušejte, moje rodina byla vždy tak trochu zvláštní.

A poučení které jsem si z tohoto příběhu odnesl je, že čím dříve se dozvíte pravdu, tím lépe budete připravení na to, čelit skutečnosti.

Vy možná nechcete předem odhalovat vaše vánoční dárky, tak jako jsem to dělal já když jsem byl dítě. Ale měli byste nahlédnout na různé části vašeho života dříve a později a vidět, jak se vyvíjíte.

Nenechte je ležet pod tím příslovečným stromem tak, že je nikdy neotevřete. Ani když myslíte, že to co v nich najdete se vám nebude líbit. Protože pokud to uděláte, možná uvidíte některé věci, které se vám nebudou líbit. Můžete ale také objevit některé opravdové poklady, které tam prostě jen čekaly na to, až si jich někdo všimne a ocení.

Z originálu na webu stevepavlina.com pro Vyrovnanyrozpocet.cz přeložil Ruben Lang

A dávejte pozor na to, co si přejete, mohlo by se vám to splnit.

Podcast ze série Steva Pavliny na téma osobního rozvoje. Další podcasty a jejich přepisy najdete zde

Leave a Reply

Your email address will not be published. Required fields are marked *