Osobní rozvoj pro chytre lidi – úvod do osobního rozvoje

Podcast ze série Steva Pavliny na téma osobního rozvoje. Další podcasty a jejich přepisy najdete zde

Podcast č. 1 – Úvod do osobního rozvoje.

Jelikož toto je můj první podcast, dovolte mi začít vysvětlením, co myslím pojmem „osobní rozvoj pro chytré lidi“. Jsem si jistý, že máte alespoň nějakou zkušenost se samozvanými instantními pseudoodborníky, kteří se vás prostřednictvím laciných frází snaží přesvědčit, že dosáhnete zaručeného úspěchu, bohatství a štěstí ve všech oblastech života hned potom, co si koupíte to, co prodávají. A, samozřejmě, pokud si to cokoli co prodávají koupíte, zjistíte, že jste zakoupili pouze pár recyklovaných frází, které nemají žádný prožitý obsah. A za čas zjistíte, že jste sice naplnili kapsy těch, kteří takové fráze prodávají, váš život se ale nějak výrazně nezměnil.

Pokud posloucháte tento podcast, budete pravděpodobně inteligení lidé, a já vás nechci degradovat nabízením snadných a rychlých řešení všech vašich problémů. Prostě proto, že realita osobního rozvoje taková prostě není. Je to spíše dlouhý, namáhavý a metodický proces proces, který navíc zabere neuvěřitelné množství času a úsilí a někdy může být i bolestivý. Ale v dlouhodobém horizontu v řádu let, se rozumně vedený osobní rozvoj vyplatí.

Dovolte mi říct osobní příběh, abych ilustroval, co je osobní rozvoj.

Vraťme se v čase zpět. Je 27. ledna 1991 – super bowlová neděle. Právě v tuto neděli, kdy téměř každý sledoval Super bowl jsem já seděl v cele. Byl jsem právě zadržen pro krádeže a už jsem měl na triku obvinění kvůli krádežím v obchodě z loňského roku. Bylo mi 19 let.

Pokud jste nikdy nebyli v cele předběžného zadržení, a doufám že nebyli, měli byste vědět, že je tam neuvěřitelná nuda. A jelikož jsem v průběhu těch tří dní, které jsem tam strávil neměl nic jiného na práci, seděl jsem tam a dlouze přemýšlel o svém životě. Což si dovedete představit, vzhledem k tomu, že jsem právě byl zavřenej tak trochu zmatek. Avšak na něco jsem během těch tří dní přišel. Přišel jsem na to, že jsem to já, kdo mě dostal do této cely. Nebyl to nikdo jiný. Žádní strážníci, kteří mě chytili nebo policista který mě uvěznil. Dokonce ani společnost jako celek. Ani jsem nebyl obětí svých špatných zvyků. Udělal jsem to já sám sobě a ta zodpovědnost mě právě zasáhla. Nidko mě nepřijde zachránit a jestli se má v mém životě něco změnit, impuls pro tuto změnu musí přijít ze mě. Jak se můj život změní záleží pouze na mě, ale nebyla žádná možnost, aby ten 19ti letý kluk mohl přes noc změnit celý svůj život.

Už jen proto, že nebyl nijak emočně stabilní. Někdy měl deprese, pocity hněvu, frustrace, samoty, někdy jako by ani neměl cit. Neměl disciplínu, nikam nesměřoval. Byl extrémně nepoctivý a co bylo nejhorší, byl líný.

Ale konečně dosáhl toho stavu uvědomění, odkud mohl vidět, že cesta po které jde, ho zničí, pokud s tím něco neudělá. Ale dostat svůj život do těch správných kolejí se mu zdálo nedosažitelné. Zdálo se, že to je za hranicí jeho možností. Neměl disciplínu, nevěděl kterým směrem, neměl vytrvalost pro všechny velké změny které by měl udělat. Nedokázal vstát z postele před devátou. Byl kleptoman. Někdy kradl několikrát za den. Tak sakra jak by mohl čekat, že se všechno změní.

Ani nevěřil, že by to mohl dokázat. Věděl, co je nutné udělat, ale nevěřil, že to může dokázat. A měl pravdu. Nebyl dost silný.

Ale když se konečně ubránil myšlenkám, že to nedokáže, začal mít jiný dojem. Možná tam někde byla cesta, po které když se vydá, tak jednou bude dost silný. Pokud nedokáže uzvednout celou tíhu svého života teď, možná může začít pracovat na tom, aby to jednou dokázal. Může růst. Nebo prozatím může alespoň vyrůst.

A to mu dalo naději. Protože pracovat na sobě bylo alespoň něco, nad čím měl kontrolu. I přesto že se mu okolní svět vymykal z rukou. A v tento moment se rozhodl, že osobní rozvoj bude v jeho životě priorita číslo jedna. Což ze začátku spočívalo v určení, jak má růst. Tak co vlastně udělal?

Nejprve zpřetrhal veškeré vazby na okruh lidí, kteří spoluutvářeli jeho starou identitu. Přestěhoval se do nového města a postupně si našel nové přátele, což mu pomohlo narušit vzorce, které ho vedly a udžovaly v jeho destruktivním chování. A od té doby se už nikdy nedostal za mříže, což pro něj bylo velké vítězství.

Poté začal pracovat na svých znalostech a dovednostech. Začal si kupovat knihy a audio programy a časem také začal navštěvovat semináře. Pracoval na svých emocích. Postupně překonal svůj negativistický postoj, svůj sarkasmus a začal si budovat pozitivný přístup sám k sobě, což pro něj byl velký posun.

Pracoval na svém přístupu a začal si vědomě zadávat cíle a poté pracovat na jejich dosažení. Začal pracovat na sebekázni což mu umožnilo začít věřit sám sobě a vytyčovat si větší a větší cíle. Pracoval na svém vnímání reality a postupně si utvořil nový smysl svého duchovního světa, což ho velmi posílilo. Smysl, který byl pro něj jedinečný. Pracoval na svém charakteru. Na své cti a jednotnosti toho všeho. Až se stal mužem, který se na sebe může dlouze dívat do zrcadla aniž by měl chuť se otočit.

Pracoval na rozvrhu svého času, což mu umožnilo vystudovat dva obory během tří semestrů, studoval tedy trojnásobnou rychlostí, než je běžné.

Pracoval na svých vztazích až nakonec zaujal úžasnou ženu, která se nestala pouze jeho manželkou, ale i jeho nejlepším přítelem.

Pracoval na své odvaze, porážel své největší strachy.

Založil svou vlastní firmu, která tvořila počítačové hry a po překonání mnoha problémů a po mnoho letech tvrdé práce jí udělal úspěšnou.

Začal pracovat na své mentální energii a začal pravidelně cvičit. Uběhl maraton. Trénoval tae kwon do. Stal se vegetariánem a poté veganem, neustále omezoval všechny zvířecí produkty ve své stravě.

Pracoval na své velkorysosti a začal psát, přednášet a dělal dobrovolnickou činnost aby pomohl ostatním s jejich vlastním osobním rozvojem, vše zdarma.

Pracoval na vizi vlastního života. Věnoval čas aby vědomě určil jeho smysl. A věnoval úsilí tomu aby se pak tento smysl stal součástí jeho denní reality, součástí každodenního života.

A tak byl tento 19. letý kluk po 15.ti letech schopen úplně přestavět každou část svého života.

Nejdříve svůj starý zboural a ten nový kompletně vystavěl na nových základech. Úplně vědomě.

Kolik času myslíte, že mu to zabralo? Kolik času z těchto 15ti let věnoval přímo jeho vlastnímu osobnímu rozvoji? Znamenalo pouze přečíst knížku a implantovat nějaké rychlé a snadné řešení? Ani vzdáleně. Nejlepší odhad by pravděpodobně byl 10 000 hodin. To je ekvivalent 5ti let při 40ti hodinách práce týdně. A díky tomu jednomu závazku, který si dal a veškeré té práci kterou vykonal jsem já dnes tím, kým jsem a dlužím mu za celou svou bytost. Jsem tím kým jsem díky němu.

Díky němu vstávám každé ráno v pět hodin plný energie. Díky němu jsem sebevědomý a těším se ze svého života. Díky němu mám odvahu jít za svými sny aniž by mě sváděl z cesty strach. Díky němu mám úžasnou ženu a děti. Díky němu teď trávím čas činností, která mě naplňuje a dává mi smysl více, než cokoli jiného co si pro sebe dokážu představit. Díky němu jsem schopen mít pozitivní vliv na svět. Díky němu mohu upřímně říci, že jsem šťastný. Jsem štastný, protože on se rozhodl a zaplatil nutnou cenu. Dlužím za vše tomu ustrašenému, línému, nepoctivému, příšerně zmatenému mladému muži. Tomu jednomu důležitému rozhodnutí, které udělal 27 ledna 1991. Rozhodnutí růst. Rozhodnutí růst.

A slova nemohou popsat tu nesmírnou vděčnost kterou k němu cítím za to, že udělal to rozhodnutí. Není to úžasné že všechny ty pozitivní výsledky je možné vysledovat zpátky k tomu jednomu rozhodnutí, které udělalo 19ti leté dítě sedící v cele s obviněním za loupež? Dovedete si představit, co by mohlo podobné rozhodnutí znamenat pro vás?

Rozhodnutí růst, pracovat na sobě. Stát se zítra lepší, silnější a schopnější osobou než jste dnes? Neříkám, že musíte odhodit vše ve vašem životě a všechnu svojí energii vložit do osobního rozvoje. Co vám chci navrhnou je, abyste po troškách přidávali osobní rozvoj do svého každodenního života. A začali právě teď. A víte co? I když to uděláte, není moc pravděpodobné, že se váš život v krátké době nějak výrazně změní. I po šesti měsících nebo roce se váš život nemusí příliš měnit od toho, který máte dnes. Ale po čase, za 5, 10 či 15 let.. Po takovém čase i malé změny způsobí velký rozdíl. Je to jako koncept složeného úroku, kdy každá nová změna staví na té předešlé.

Nebudu vám říkat, že osobní rozvoj bude rychlý a snadný – právě naopak. Je to těžké a po většinu času i bolestivé. Dostane vás na vaši hranu, někdy i za ní. A zažijete i nějaké pády. Ale pokud připustíte, že takové to bude a přesto se touto cestou vydáte, právě jste vyhráli. Právě jako to 19ti leté dítě.

Pochopit, že to nejrozumnější rozhodnutí které můžete pravděpodobně udělat jak pro sebe tak pro všechny okolo vás, je růst. Růst. Stát se tím nejlepším člověkem, kterým se můžete stát. Ať už to bude těžké, nebo to bude trvat dlouho. Pokud bude potřeba 15 let, bude potřeba 15 let.

Já jsem zcela jistě nedosáhl vrcholu lidského rozvoje, zeptejte se mojí ženy, ta vám to ráda potvrdí. Lidé se svým rozvojem nejsou nikdy hotovi, je to celoživotní proces. A pro mě osobně je to také celoživotní závazek. Vidíte, smysl mého života který jsem pro sebe sám definoval je vědomě a odvážně růst a aktivně podporovat další lidi, kteří také chtějí růst.

Pro mě to není jen kariéra, je to celé moje bytí. Je to důvod proč tu jsem.

A tak vám nabízím abyste se ke mně přidali na této mé cestě. A na webových stránkách stevepavlina.com najdete mnoho materiálu ke studiu, který se bude už jen rozrůstat. V češtině potom na stránkách vyrovnanyrozpocet.cz.

A do příště, žijte vědomě!

Podcast ze série Steva Pavliny na téma osobního rozvoje. Další podcasty a jejich přepisy najdete zde

Shares 0

Leave a Reply

Your email address will not be published. Required fields are marked *